O Pavlovi
Jmenuji se Pavel Kurušta a v roce 2011 jsem onemocněl zánětem mozku a míchy nezjištěné etiologie. Intenzivní léčba na infekčním oddělení nezabírala. Probuzení desátého dne hospitalizace bylo kruté. Nehýbal jsem nohama. Síly mě opouštěly a postupně jsem ztrácel schopnost sedět. Laboratorní výsledky se zhoršily a primář oddělení rozhodl o mém převozu do jiné nemocnice. V Praze i v Brně v tu dobu nebyla volná kapacita na specializovaném lůžku.
Zažil jsem stavy, kdy jsem vnímal, jak se nábytek nemocničního pokoje vznáší kolem mě. Měl jsem halucinace. Siluety zvířat, které jsem viděl v pokoji ve skutečnosti nebyly. Při mluvení mi z úst vycházely nesmysly, ale v mysli jsem věty formuloval správně. Trpěl jsem úmornými bolestmi hlavy a vnitřně jsem prožíval stavy beznaděje a šílenství. Deset měsíců o mě pečovali v nemocnicích a rehabilitačním ústavu. Obětavý přístup lékařů, sester, fyzioterapeutů, mých blízkých a mé vůle žít mi pomohlo útrapy vydržet.
Myslel jsem si, že vše špatné mám již za sebou...
Když jsem se vrátil domů, můj život nebyl jako dřív. Pohyboval jsem se na invalidním vozíku a v hlavě měl spoustu plánů jak dál. Jenže! Přestože jsem pokračoval v rehabilitaci doma i ambulantně, tak se můj stav k lepšímu neposouval.
Nemilý zlom nastal v roce 2014, kdy jsem náhle přestal vidět. Po vyšetřeních mi zjistili demyelinizační onemocnění typu RS s netypickým průběhem. Čím dál častěji jsem se probouzel ze spánku přidušený. Nemohl jsem volat o pomoc, ani se hýbat, dokud jsem se nerozdýchal. Lékaři mi diagnostikovali smíšenou spánkovou apnoi a během spánku musím používat plicní ventilátor. Jsem jištěný pulsním stolním oxymetrem s alarmem, protože kvůli spasmům se často ventilátoru nepodaří u mě provést nádech a já upadám do hypoxie. Docházím na kardiologii kvůli paroxysmální fibrilace síní. Rozvinula se u mě artróza III. stupně v obou ramenních kloubech od používání invalidního vozíku. Trpím urgentní mikcí. Bolest hlavy je mi pravidelnou návštěvnicí.
Před zánětem mozku a míchy jsem byl prakticky zdráv a pracoval jako instalatér. Můj zdravotní stav je proměnlivý a nedovoluje mi, abych nějakou činnost vykonával stabilně a řádně. Návrat k původní profesi nebyl možný.
Pracovní rehabilitace na Úřadu práce, kde jsem hlášený jako uchazeč o zaměstnání od roku 2012 je nadějí do budoucna se seberealizovat. Pět roků jsem se jako dobrovolník účastnil projektu Beroun – město bez bariér. Od roku 2015 vypomáhám lidem se zdravotním handicapem a nebo lidem v nouzi. Těm, kteří si sami nevědí rady s přípravou žádostí pro úřady a nebo nadační fondy pro získání různých příspěvků a pomoci.
S partnerkou, která o mne pečuje a dcerou žijeme v nájemním bytě. Jsme bez příjmů a pobíráme příspěvky státní sociální pomoci na bydlení a živobytí.
Přispět na udržení Pavlova zdraví
Podpořili nás
